Štola Jeřábek – jak ji neznáte.

Úvod

Tato práce, která se Vám právě dostává do rukou, vznikla z profesního zájmu autora o hornictví a vše, co je s ním spojené a nebo je mu jinak blízké.

A proč právě štola v Jeřábkově lese? Důvod je prostý – o tomto důlním díle bylo popsáno nepoměrně méně papíru, než jsme zvyklí u podzemních děl v okolí Štěpánova a autorovi jí přišlo tak trochu „líto“ a rozhodl se to změnit.

V publikaci se autor zaměřuje především na technické poměry díla, tedy fakta, která se pokusil popsat tak, aby byla srozumitelná nejen odborné, ale i širší veřejnosti, která nemá větších znalostí z oboru hornictví, ale přesto ji láká určité „tajemno“ oněch starých technických památek, které jsou časem znehodnocovány a někdy bohužel dokonce definitivně mizí v propadlišti dějin za zdárného přispění mnohých jednotlivců a mnohdy i oficiálních státních institucí, což lze považovat za velmi nešťastné s ohledem na další generace.

Tato práce by nemohla vzniknout bez přispění několika nadšenců, odborníků i obyčejných lidí, kterým tímto všem velice děkuji.

Autor

Identifikace díla dle polohy

Štola Jeřábek se nachází asi 1 km JV směrem od obce Lesoňovice, nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Přibližné souřadnice místa jsou:  N 49°30´50“,  E 16°19´15“.

Nemáte-li moderní techniku, postačí Vám jednoduchý popis. Půjdete-li po silnici č.19 ze Štěpánova směrem k Bystřici nad Pernštejnem, tak v místě, kde vpravo na louce uvidíte sloupy vysokého napětí a těsně u silnice začíná les, se na pravé straně nachází odbočka na lesní cestu. Po této lesní cestě dojdete během chvilky k Lesoňovickému potoku. Ten překročíte a vydáte se jeho levým břehem podél toku směrem dolů. Asi po padesáti metrech chůze po cestě spatříte vlevo ve stráni, 30m nad potokem, zřetelný odval a nad ním vstup do štoly.

Nalézt toto místo by neměl být žádný problém.

Identifikace díla podle názvu

U starých důlních děl často vzniká problém přiřadit správný název ke správné poloze patřičného díla. Zářným příkladem toho je právě Štěpánov se svým důlním revírem. Tento chaos vzniká z důvodu nezdokumentovaných opuštěných stařin (starých důlních děl), nebo ztrátě dokumentace, zasypáním některých dolů a podobně. Je třeba si uvědomit, že některá díla byla ražena ve středověku a mnohá možná již daleko dříve.

Štola Jeřábek dostala své jméno podle toho, kde se nachází. Někdy se jí také říká: „Štola v Jeřábkově lese“. Na katastrální mapě z roku 1826 se v místě štoly opravdu nachází les, který má jako majitele zapsaného Jerzabka Wenzla, tedy Jeřábka Václava ze Štěpánova č.14. Není ovšem vyloučené, že tato štola nesla původně jiný název, který ovšem neznáme.

Protože se v této publikaci dotkneme ještě dalšího drobného důlního díla, které se nachází zhruba 35m mírně vlevo nad štolou Jeřábek, je nutno jej také přiblížit. Toto dílko bylo zpřístupněno na podzim v roce 2008. Jedná se o krátkou zarážku (2,50m) do skalního masivu. Vzhledem k tomu, že historické pojmenování není známé a také z důvodu lokalizace vzniká nutnost  toto dílo pojmenovat, dostalo tedy název „Eva“.

Směrem SSZ od štoly Jeřábek, nedaleko lesní cesty naproti seníku, se nachází pravděpodobně také menší zasuté dílo, které není ovšem zpřístupněno. Toto místo bylo nazváno v roce 2008 „Adam“ a v této publikaci se ho prakticky nedotkneme.

Okolní  terén

Zvláštností okolního terénu štoly je poměrně hojný výskyt různých prohlubní, rýh, výmolů a odkopů, které poukazují na značnou místní aktivitu v dávných dobách. Nemusí se ovšem jednat pouze o průzkumné práce spojené s vyhledáváním nerostných surovin.

Na mapě z II. vojenského mapování (Františkova) se přesně v místě štoly Jeřábek objevuje název „Kalköfen“, což znamená „vápenné pece“. Je tedy možné, že některé terénní anomálie mohou mít spojitost právě s dávným pálením vápna v tzv. polních pecích. Dr. Adolf Polák uvádí v publikaci “Nerostné bohatství Bystřicka“ (Krajské nakladatelství v Brně, r.v. 1960)  těžbu vápence u Lesoňovic a Vrtěžíře pro Štěpánovské hutě. Rovněž je možno najít v okolním terénu kusy strusky, která může pocházet právě z této činnosti.

Za vrcholem kopce nad Jeřábkem je možno pozorovat velké množství drobných, snad kutacích prací. Je poněkud zarážející, že celá tato oblast zatím nedoznala podrobnějšího

průzkumu tak, jako např. blízké okolí Koroužmého, Štěpánova a Borovce v údolí řeky Svratky. Domnívám se, že podrobnější  průzkum zdejší lokality by mohl přinést mnohá zajímavá odhalení.

Účel štoly

Kopec, v němž je štola Jeřábek umístěna, se na zmíněné katastrální mapě z r. 1826 popisuje nápisem „Železnitze“, tedy přeloženo do současné češtiny jako „Železnice“. Neznamená to, že by zde snad někdy jezdil vlak, nýbrž tento název jasně poukazuje na výskyt železných rud. Dá se tedy předpokládat, za jakým účelem byla štola ražena. Dr. A.Polák popisuje výskyt hematitu a limonitu (železné rudy) ve štole Jeřábek (“Nerostné bohatství Bystřicka“ – Krajské nakladatelství v Brně, r.v. 1960). Rovněž v blízkém okolí je uváděna těžba železných rud. Dá se tedy předpokládat, že šlo o průzkumnou  štolu na železné rudy.

Konkrétní žílu či zrudnění však asi nesledovala, protože takové sledné chodby, které známe ze starých dob, byly většinou úzké a klikaté, neboť přesně sledovaly konkrétní žílu tak, aby nebylo zbytečně raženo nic navíc a nedocházelo k nesmyslnému plýtvání časem a silami havířů a k neúměrnému prodražování těžby.

Indikaci na „železo“ potvrzuje i drobné důlní dílo Eva, umístěné 35m nad Jeřábkem. V její čelbě je možno vidět  šikmo uloženou, cca 10 cm mocnou limonitovou žílu.

Proč nebylo v další ražbě pokračováno, není známo, ale ražba pravděpodobně neodhalila to, v co havíři doufali – tedy ve významnější ložisko železných rud.

Technický  popis štoly

Štola Jeřábek je zaražena v měkčích partiích, šikmo, až téměř ve svisle uložených svorových (svor = přeměněná hornina) vrstvách tak, jak to u starých důlních děl často vídáme. Její délka od portálu (vchodu) po současný zával je 32m. Štola je téměř přímá, ve staničení  cca 26m je zatáčka vlevo.  Přímo v zatáčce je ve stropě asi 7 cm široká, skoro svislá štěrbina.

Ražba probíhala ručně, pomocí želízka a mlátku, o čemž svědčí rýhování na stěnách štoly. Toto rýhování je zřetelné do vzdálenosti cca 12 m od vchodu a zároveň do této vzdálenosti je chodba velice „uhlazená“, s horizontálně srovnaným stropem a dokonale opracovanými stěnami v důsledku jemné ruční práce, měkkosti a poddajnosti horniny. Jedná se tedy o velmi staré důlní dílo, pocházející pravděpodobně ze středověku. Mnohé badatele tento zjev štoly vede ke spekulacím o možnosti tajného vstupu do několik kilometrů vzdálené zříceniny hradu Zubštejna.

Od staničení 12 m až po současný zával ve vzdálenosti 32m je profil chodby nápadně jiný. Stěny i strop jsou „potrhány“, bez známek jemného ručního opracování. Pohledům pozorného návštěvníka neuniknou zbytky vývrtů, viditelné v této části chodby po celém obvodu díla až k závalu. Je to pozůstatek po vrtacích pracích, které jsou používány i v dnešní době při současných důlních pracích. Je tedy zřejmé, že ražba od cca 12. metru chodby byla prováděna již moderní technikou a tudíž spekulace o tajné chodbě na hrad se zdají být bezpředmětné. Snad se jedná o pozůstatek prací z dob II. světové války, kdy docházelo v důsledku nutnosti zvýšené těžby rud k dodatečným průzkumům starých důlních revírů a vyhledávání byť i méně významných ložisek.

Je zde i hypotetická možnost, že stará štola byla od 12. metru příliš úzká pro moderní průzkum, a tak si ji noví průzkumníci trochu rozšířili např. pomocí trhacích prací. Tato možnost zvětšení profilu díla se mi ovšem zdá nevěrohodná.

Chodba je v současnosti ukončena ve staničení 32m závalem. Jak k závalu došlo, není zatím jasné. Buď došlo k  „vyjetí“ horních vrstev horniny vlivem nějaké poruchy či zlomu, na jehož stěnách se mohou vyskytovat kluzké materiály, které snižují tření na styčných plochách, a nebo se může jednat o umělý zával, způsobený zasypáním šachtice, která mohla spojovat štolu s povrchem.

O spojení štoly s šachticí se zmiňují někteří badatelé jako např. Jan Večeřa na http://www. faur.estranky.cz/hornicka-cinnost.

Jako jedna z možností teoretického místa ústí případné šachtice na povrchu se nabízí již zmíněná zarážka, nazvaná Eva. Často se stává, že takováto stará důlní díla bývají různě propojena. Pro posouzení této možnosti a za účelem vlastního zdokumentování štoly došlo v červenci 2009 k zaměření obou děl (Jeřábek a Eva) důlním měřičem.

Z grafického výsledku měření poloh obou děl vyplývá, že se tyto nenacházejí nad sebou. Zával v Jeřábku je ve svislé rovině 22m pod úrovní Evy a dále je 28,20m vzdálen v rovině horizontální. Z výpočtu vyplývá, že pokud by místo paty šachtice v Jeřábku mělo být spojeno s místem hlavy šachtice v Evě, musela by tato šachtice být dlouhá cca 35,75m a ražená pod úhlem 38° dovrchně ze štoly Jeřábek (resp. hloubená úpadně z Evy).

Tento způsob propojení obou děl není vyloučen, ovšem v tomto konkrétním případě se jeví spíše nepravděpodobným.

Zarážka Eva má poměrně horizontální strop, takže  vypadá více jako krátká (2,50m) průzkumná štola než jako úpadní jáma, a navíc horní vrstvy závalu v Jeřábku mají tendenci  směřovat spíše na opačnou stranu než směrem k Evě.

Jasno v této otázce a vůbec v tom, jestli se jedná o přírodní nebo umělý zával, může učinit  následný průzkum až po jeho vyčištění.

Řez štolou

Odval před štolou

Zaústění štoly Jeřábek do skalního masivu je v přibližně  8m hlubokém, 7m širokém a 10m dlouhém  skalním zářezu. Tento zářez byl kopán z povrchu tak dlouho, dokud se nenarazilo na dostatečně tvrdou horninu, aby v ní bylo možno sekat patřičný profil štoly. Zemina, odtěžená ze zářezu, se sypala z kopce dolů, čímž vznikl tzv. odval. Dále byla na tento odval  postupně sypaná i vytěžená hornina z vlastní ražby štoly, přičemž nejspodnější vrstvy odvalu jsou z odkopu zářezu a zaražení štoly a nejsvrchnější vrstvy jsou z konce štoly (nepočítáme-li časem sesutou zeminu z okolního terénu).

Odval před štolou Jeřábek je cca 18 metrů široký (ve směru vrstevnic kopce) a cca 6 m dlouhý (kolmo na vrstevnice kopce). Každý takový odval a zářez tvoří typickou terénní nerovnost, podle níž lze indikovat i značně dlouho zasypaná důlní díla, jako byla „Eva“ a doposud je „Adam“. Podle velikosti odvalu lze mnohdy přibližně odhadnout i to, jak velké důlní dílo se skrývá v podzemí (srovnej velikost odvalu z Jeřábka s odvalem z Evy).

Odvaly jsou velice často zdrojem mineralogických nálezů. Dr. Polák uvádí z haldičky před ústím štoly Jeřábek nálezy amfibolitu, granátu a hedenbergitu (Dr. Adolf Polák, “Nerostné bohatství Bystřicka“ – Krajské nakladatelství v Brně, r.v. 1960).

V závalu na konci štoly byl objeven bílý, velice lehký, pórovitý materiál v podobě různých žilek a větších shluků.

Po provedení  rentgenologické zkoušky se zdá, že se jedná o směs různých minerálů. Jejich určení není zatím definitivně rozřešeno. Stěny v druhé polovině štoly jsou  rezavé od přítomnosti minerálů železa (především limonitu).

Závěr

Štola Jeřábek je svou počáteční částí nádherným příkladem středověké ruční ražby. Zřejmě proto, že je poměrně málo známá, měla to štěstí, že se jí zatím nedotkla ruka vandalů, různých ničitelů v podobě spreyerů, jedinců odhazujících komunální odpad atd., ale především také odolala horlivým státním úředníkům, kteří naprosto necitlivě ničí portály starých důlních děl betonovými sarkofágy s ocelovými mřížemi, které ve finále natřou reflexní barvou. Připadá mi to asi tak vkusné, jako kdybyste dali na fasádu nedalekého středověkého hradu Pernštejna brizolit. Bezesporu existují citlivější způsoby zajištění bezpečnosti těchto starých hornických památek.

Pokud se rozhodnete toto místo navštívit a nezapomenete na baterku, jistě si tím poměrně nevšedním způsobem obohatíte svůj výlet na Vysočinu.

Z hlediska bezpečnosti lze tuto štolu považovat, za předpokladu určité minimální obezřetnosti, za velmi bezpečnou, a to až těsně za zatáčku. V zatáčce budete mít nad hlavou téměř svislou puklinu, do které raději nerýpejte. Mohl by Vám z ní vypadnout nějaký kamínek na hlavu. Dále do závalu určitě nevstupujte – tam není bezpečno nikdy.

Budete-li se dotýkat rýhovaných stěn chodby, možná na Vás zvláštně zapůsobí představa, že tyto rýhy vytvořil ručně želízkem a mlátkem před několika staletími havíř, který se tu lopotil do úmoru, když marně hledal železnou rudu.

Mějte tedy na paměti, že se jedná o poměrně výjimečné památky (i když nejsou oficiálně jako památky vedené), a snažte se svým přístupem je zachovat v co nejpřirozenějším stavu pro další generace.

Prosinec 2009

O autorovi

Autorem této drobné publikace je Ing. Ivan Vetešník, narozen roku 1966 na Vysočině, v Novém Městě na Moravě.

V letech 1981 až 1985 absolvoval Střední průmyslovou školu v Příbrami, obor Hlubinné dobývání a úprava rud a nerudných surovin, které ukončil maturitní zkouškou. Po ukončení střední školy byl přijat na Vysokou školu báňskou v Ostravě. Zde studoval na hornicko – geologické fakultě, obor Hlubinné dobývání ložisek. Vysokou školu ukončil státní zkouškou v roce 1990 a získal titul inženýr.

V témže roce nastoupil do pracovního poměru k tehdejší společnosti VDUP (Výstavba dolů uranového průmyslu), kde se podílel na výstavbě podzemní kolektorové sítě v Bratislavě a v centru Brna až do roku 1998.

V současnosti pracuje v soukromé stavební společnosti v Brně jako vedoucí obchodu a přípravy výroby.

Za krásami Vysočiny zajíždí pravidelně, především na svoji chalupu nedaleko Bystřice nad Pernštejnem.

Je ženatý, má dvě dcery a v současnosti bydlí na venkově, nedaleko Brna.