Vstup do podzemi.(Jak lézt, respektive raději nelézt do důlních děl)

Již od vzniku České speleologické společnosti řada základních organizací má ve svém vínku průzkum historického podzemí, ke kterému pochopitelně patří historická důlní díla. Jak „ubývá“ jeskyní v malých krasových oblastech, do antropogenního podzemí leze stále více a více jeskyňářů. Kdo se touto činností zabývá systematicky nebo i profesionálně, asi ví, o jak složité problematice bude řeč. A kdo si myslí, že tímto poměrně suchým článkem něco vyřešíme, moc se mýlí a raději ať ho dál nečte. Ortodoxní jeskyňáři, nechť mi tento článek prominou, ale možná by nebylo na škodu, aby si z něj něco zapamatovali i oni. Průserů v důlních dílech bylo již několik a ne každý skončil šťastně. Na úvod by bylo dobré poznamenat, že definice speleologického průzkumu do sepsání tohoto článku není nikde v žádném předpisu zakotvena a na některé disciplíny by se mohl vztahovat zákon 62/1988sb. O geologických pracích. Do této problematiky se zatím nebudeme pouštět, protože zde jsme se do žádných problémů dosud nedostali (pokud je mi známo), i když se v některých případech pohybujeme hodně na hraně geologického zákon.

Každý, kdo leze do důlního díla, by si měl uvědomit, do čeho leze z hlediska hornoprávního (bezpečnost pohybu v důlních dílech si necháme na jindy). Zákon 44/1988 sb. O ochraně a využití nerostného bohatství – horní zákon v paragrafu 35 odst. 1 definuje staré důlní dílo (dále jen SDD) jako důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel, ani jeho právní zástupce neexistuje nebo není znám. Zákon stanoví kdo je povinen SDD zajišťovat, likvidovat, vést evidenci atd. Jednoznačně však nestanoví, zda je staré důlní dílo součástí pozemku či nikoliv. O tom se často na úřadech vedou diskuse a vklad není jednoznačný.

Při objevení díry do země nemůžete vědět, co se v podzemí skrývá. Neobjevil jsem žádný předpis, který by zakazoval vstup do díry do země. Pokud tedy vlezete do neznámého otvoru a zjistíte, že se jedná o důlní dílo, tedy důlní dílo nezajištěné, neoznačené cedulemi apod. je Vaší povinností podle paragrafu 35 odstavce 4 horního zákona toto bezodkladně oznámit Ministerstvu životního prostředí ČR (MŽP), ovšem paragraf doslovně hovoří o SDD a vy nemůžete vědět, jaké to je důlní dílo a nejste povinni to zjišťovat. V tom je slabina paragrafu. Nesmíte však do starého důlního díla vniknout. Pokud je u díla cedule, plot, jakékoli jiné upozornění – o brance ani nemluvím, do díla vnikáte a dopouštíte se přestupku. Jakákoli jiná další činnost v SDD je problematická a pohovoříme o ní níže.

Jiná situace nastává v opuštěných důlních dílech (ODD). definici opuštěného důlního díla jsme sice v žádném předpisu neobjevili, ale z výše uvedené definice pro SDD po konzultacích s jinými odborníky vyplývá, že všechno, co není SDD je ODD. ministerstvo životního prostředí má zaveden ještě termín opuštěné průzkumné důlní dílo (OPDD) – podrobněji viz níže) a v paragrafu 3 pís. H. zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě 61/1988 je uvedeno trvale opuštěné důlní dílo. Všechna tato uvedená důlní díla mají svého majitele nebo správce. Majitel těchto důlních děl má právo na jejich využití, ale i povinnost zajistit bezpečnost, popřípadě likvidaci. Při jakékoli činnosti, ale i vstupu do ODD nebo OPDD musíte mít souhlas majitele. V opačném případě se dopouštíte přestupku vniknutí do cizího majetku a majitel vás může zažalovat i pro poškození díla. Majitel ODD určuje v rámci platných předpisů, za jakých podmínek můžete do díla vstoupit a co tam dělat. Tedy blbovzdorně řečeno: majitel (správce, nájemce)důlního díla musí mít v důlním díle povolenou nebo ohlášenou některou z činností definovaných zákonem 61/1988 nebo důl musí být zkolaudován k jiným účelům. Vlastnit, spravovat ODD nebo je mít v nájmu tedy vůbec neopravňuje k volnému vstupu do díla. Problém nastává, pokud sám majitel nemá v díle žádnou činnost povolenou, což je dnes v podstatě téměř každé ODD nebo OPDD. V případě, že majitel, správce (zákon vždy v tomto smyslu hovoří o organizace) má vstup do ODD nebo OPDD vůči orgánům státní správy legalizován, stačí pro jeskyňáře na vstup do díla proškolení osob a není třeba žádných zvláštních oprávnění. Zodpovědnost za vstup a činnost v díle však nese vždy organizace, na kterou je vydáno povolení (nebo ohlášení) příslušné činnosti a osoby do díla vstupující nesou odpovědnost osobní vůči předpisům, z kterých byly proškoleny. Organizace za vás však může dostat pokutu až 1000000 Kč tak bych se docela divil, že by majitel vstup do díla jen tak povolil. Například vstup do OPDD vám vlastník (MŽP – stát) nikdy nepovolí a ani vlastně legálně nemůže. S oficiálním vstupem do OPDD mají problémy i státní orgány ochrany přírody. MŽP se však velice rádo důlního díla zbaví a zadarmo ho na někoho převede (pokud ovšem dílem není ověřeno výhradní ložisko).

Samo však víte, že po lesích je řada důlních děl, která mají otevřená ústí bez jakéhokoli označení, a která mají z historického hlediska charakter ODD (např. těžba v padesátých letech), ale majitel o důlních dílech vůbec neví. Při privatizaci těžebních organizací se na mnoho děl zapomnělo, často úmyslně, protože z ekonomického hlediska starost o důlní dílo, které nevydělává, je velkým břemenem. Tato díla by tedy měla být považování za SDD. V pochybnostech, zda se jedná o SDD nebo o ODD, je nutné se obrátit na Českou geologickou službu – Geofond o závazný hornoprávní výklad. Řada důlních děl byla ražena pro průzkumné účely a investorem byl stát (jak jinak za socialismu). Vlastníkem těchto děl zůstává stát a pro tato díla byl zaveden již zmiňovaný termín OPDD. V tomto případě je nutné kontaktovat Ministerstvo životního prostředí – geologický odbor.

Zůstává nám termín trvale opuštěné důlní dílo. Jak bude dále uvedeno, je to pro nás termín důležitý. Výklad bude asi na každém úřadě jiný, jak už bývá u nás dobrým zvykem. Můj osobní výklad je, že se jedná o ODD, kde se neuvažuje o těžbě nerostných surovin, nebyl zde stanoven dobývací prostor nebo byl zrušen, nejsou zde vypočteny zásoby nerostných surovin, chráněné ložiskové území atd… paragraf 10 zákona 61/1988 v odstavci 5 však pamatuje na „jiné využití“ důlních děl při trvalém zastavení provozu v dolech nebo lomech. Zde by však mělo být využití uvedeno v projektu likvidace nebo zajištění důlních děl. Tak možná toto je trvale opuštěné důlní dílo.

Snad se podařilo alespoň trochu vysvětlit rozdělení důlních děl z hlediska hornoprávního a teď, co v důlních dílech dělat můžeme, co nemůžeme a za jakých podmínek. Vůbec se nebudeme zabývat hornickou činností, jejíž druhy jsou uvedeny v paragrafu 2 zákona 61/1988 a která se našich zájmů týká jen okrajově. Stopadesátistránkovou vyhlášku 22/1989 Českého báňského úřadu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí nelze dodržet ani při nejlepší vůli. Snad za zmínku stojí písm.c) zřizování, zajišťování a likvidace důlních děl a lomů „a písm. G) zajišťování a likvidace starých důlních děl. Tuto činnost však dělat amatérským způsobem, respektive na bázi dobrovolnosti, je naprostý nesmysl a nemá cenu tuto problematiku dále rozvádět.

Nás bude zajímat především báňsko-historický průzkum, dokumentace historických důlních děl, mineralogický a geologický průzkum, fotografování, sledování netopýrů apod. pokud začneme jednotlivé činnosti rozpitvávat do detailů, dostaneme se do bludného kruhu báňských a geologických vyhlášek a zákonů, které vyjma shora uvedených, jsou zejména: vyhláška č. 435/1992sb. O důlně měřičské dokumentaci, zákon 62/1988 o geologických pracích, vyhláška 121/1989 o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací…

Tedy celkem asi 1300 stránek velmi záživného čtení. To nemluvím o vyhláškách z oboru ochrany přírody, v kterých se necítím kompetentní něco vykládat. Pokud jste dočetli až sem, zjistíte, že se vlastně nedá dělat nic. Není to tak úplně pravda a následující řádky jsou určeny těm, kteří mají vážný zájem o některá důlní díla a jejich činnost v nich má trvalý charakter.

Bohužel nedám návod těm, kteří se nezabývají jednou lokalitou a jsou každou chvíli někde jinde. V těchto případech mohu odkázat pouze na návody jistého nejmenovaného časopisu a vše provádět jako soukromá osoba.

Doporučuji pročtení a zamyšlení se nad paragrafem 5a) zákona 44/1988 a paragrafu 3a) zákona 61/1988.

Nejschůdnější možnost, jak provádět některou ze „speleologických“ činností v důlním díle a do důlního díla vstupovat, je důl zpřístupnit. Vůbec to neznamená, že v dole musí být zřizovány betonové chodníky, schodiště, zábradlí apod. samozřejmě jinak bude vypadat zpřístupnění pro turistický provoz a jinak pro proškolené osoby, kterými se v tomto případě stávají jeskyňáři. Zpřístupnění může být provedeno třeba jen žebříky ve vertikálních úsecích, zajištěním stability nebezpečných míst a zajištění větrání, které může být gravitační apod.

Zpřístupňování důlních děl je činnost hornickým způsobem (viz paragraf 3 písm. H zákona 61/1988) a na tuto činnost je potřeba oprávnění od příslušného obvodního báňského úřadu (dále jen OBU). Projekt vypracovaný oprávněným projektantem schvaluje příslušný stavební úřad, který též vydává stavební povolení. OBU je dotčeným orgánem. Kamenem úrazu pro velkou většinu ZO je to, že k získání oprávnění k činnosti hornickým způsobem je nutné mít vedoucího pracovníka a patřičným osvědčením podle vyhlášky č. 340/1992 Českého báňského úřadu. Požadavky jsou poměrně tvrdé.

Nejjednodušším řešením je sehnat buď vedoucího pracovníka s osvědčením a zaplatit ho – ponese veškerou odpovědnost za vaše konání – a nechat si vystavit oprávnění k činnosti hornickým způsobem podle paragrafu 3 písm. H zákona 61/1988 nebo sehnat firmu, která toto oprávnění má. Firma zajistí projekt (ten budete muset stejně zaplatit, to asi nikdo zadarmo neudělá) a vyřídí veškeré náležitosti k vydání stavebního povolení. Vlastní práce v terénu potom mohou již provádět jeskyňáři pod dohledem vedoucího pracovníka a po proškolení z bezpečnostních směrnic.

Po zkolaudování zpřístupněného díla zůstávají práce na udržování v bezpečném stavu sice nadále činností hornickým způsobem, ale provádění lidí do zpřístupněného podzemí, počítání netopýrů, montanistický průzkum, focení a mnoho dalších pro nás důležitých aktivit (do důlního díla vstupujete legálně – chápete, co tím chci říct!!) již činnost hornickým způsobem není. Na zpřístupněný důl musí vedoucí pracovník vypracovat návštěvní a provozní řád a havarijní plán.

Úmyslně jsem vynechal problematiku vstupu a činnosti v chráněném ložiskovém území, dobývacím prostoru atd., to by již bylo asi moc nesrozumitelné. Věřte, že to vypadá hrůzostrašně, ale nenechte se odradit. Nám se to v Kovárně v Obřím dole povedlo a zatím to funguje s úřady bez problémů. Na závěr musím upozornit, že výklad některých činností může být na každém OBU jiný a sepsaný text vychází z našich osobních zkušeností z dvanáctileté profesionální činnosti v oboru a není žádným oficiálním dokumentem předsednictva. Koncept článku již vyvolal velkou diskusi a za připomínky děkuji.

Každému doporučuji prostudovat především zákon 61/1998 a podívat se na druhy hornických činností a činností hornickým způsobem a teprve potom se zabývat vyhláškami – nepřidělávejte si zbytečně starosti. Každá vyhláška musí vycházet ze zákona a vztahuje se k činnosti definované zákonem. Například je rozdíl, zda budete hloubit např. 8 m hlubokou šachtici za účelem ověření ložiska vyhrazeného nerostu (hornická činnost), tutéž šachtici za účelem zpřístupnění důlního díla (činnost hornickým způsobem) nebo jestli se stejnou šachtici chcete dostat do předpokládané jeskyně nebo zavaleného sklepa (na to se nevztahují báňské předpisy, ale předpisy vázané na stavební zákon a obecné předpisy na bezpečnost práce). Každý důl a činnost bude mít svá specifika a v konkrétních případech rád poradím.

Pokud jste to dočetli do konce, tak gratuluji.

Článek byl převzat z časopisu speleo č. 41.

Převzetí bylo povoleno

autor: Radko Tásler

http://www.speleoalberice.cz