Cvičná záchranná akce v podzemních prostorách

O tom, že se bude jednat o fingovanou nehodu jsem věděl pouze já jakožto figurant a náš náčelník, který celou akce vymyslel. Zbytek o tom neměl ani ponětí a tak jsme alespoň mohli sledovat a hodnotit jejich počínání.

Nehoda se stala v jedné části štoly, do které byl vstup po poměrně příkrém kamenitém terénu, výška štoly činila cca tři čtvrtě metru a poté se zvyšovala až do výšky necelých dvou metrů. Zbytek terénu byl velmi kamenitý a nerovný, kluzký, šířka štoly byla maximálně dva metry. Toto jsou prostory, do kterých člověk celkem běžně leze a nějak si neuvědomuje zde možné nebezpečí úrazu.

Úraz se stal ke konci celodenní akce v prostorech vzdálených cca 100 metrů od vchodu, kdy jsem byl předposlední v zástupu směřující k východu a za mnou šel už jen strůjce tohoto nápadu Díky nerovnému terénu jsem uklouzl,spadl na kámen a pohmoždil si koleno. Už první problém byl v tom, že náš vůdce neměl přímo u sebe píšťalku (kdesi v batohu) a tak jsem mu půjčil svoji a ihned začalo pískání a svolávání všech členů.

Vojenská lékárnička ZBP vz. 80 (zdroj www.armyvyprodej.cz)

Až na jednho člena, ktery už byl venku  se všichni sběhli kolem raněného a začalo zjišťování co se stalo, fixace nohy, poměrně rychlé promýšlení postupu a  a následné chystání nosítek,nakládání na nosítka a určení rolí co kdo jak, atd. (vzhledem ke špatnému terénu nebylo možnost se k východu jakkoliv dokulhat…). Díky mým dramatickým schopnostem jsem celou roli zvládl myslím že velmi realisticky, během transportu jsem měl žízeň (chuť na panáka), skučel a nadával bolestí, snažil se svým kolegům pomoci, omlouval se za to co se stalo  a hlavně jsem chtěl, aby mi vzali s sebou kamen, díky kterému jsem si pohmoždil koleno. (jaké zklamání mne poté čekalo venku, že i přes sliby, že inkriminovaný kámen vezmou s sebou tak nevzal i když to slíbili a když jsem je prosil ať mi ho zpětně donesou, tak jsem byl poslán někam.. :))

Pohled do nitra lékárničky. Samotná brašna se skládá
z celkem pěti samostatných částí(zdroj www.armyvyprodej.cz)

Přesun na nosítka byl hodně bolestivý, ale o to náročnější byl přesun raněného v podmínkách velmi těžkých, nebylo moc vidět, terén kamenitý a hlavně úzké a nízké prostory…. Ne jednou jsem málem sjel z nosítek a během transportu jsem byl potřísněn potem zachránců, neboť se snažili ze všech svých sil mne vyprostit od tama co nejrychleji a zároveň co nejšetrněji. Bylo zajímavé je pozorovat a přemýšlet, co si tak asi o mne myslí, ale nikdo nedal znát své emoce a opravdu ze všech svých sil se snažili mne vyprostit z tamějších prostor a zachránit mne.

Po zhruba dvaceti minutách (čas zde pro mne utíkal velmi rychle) jsme byli venku a ze všch lidí crčel pot a byla vidět velká únava. Kámen ze srdce padl na všechny, když jsem jim  poděkoval za záchranu a z nosítek vstal a šel si sednout. Napřed se spustila vlna nadávek, ale pak jsme si všichni uvědomili, že to byla hodně poučná akce, ale již příště nic takového raději nerealizovat.

- osvědčila se plně vybavená vojenská lékařská brašna  s nosítky
- uvědomili jsme si, že se opravdu kdekoliv může stát cokoliv
- pro příště se bude hodit pevná izolepa pro případnou fixaci raněného na nosítkách, aby z nich nesjel
- nutno aby opravdu každý měl píšťalku (ne v bathou, ale na krku)
- dokázali jsme si, že jsme dobrý tým a že jsme schopni si navzájem pomoci

jakékoliv obdobné akce jsou vhodné k tomu, abychom nejen v podzemí, ale i v běžném životě byli schopni a nebáli se poskytnout první pomoc.

Večer na tvrzi v Kestřanech jsme řádně oslavili přežití celé akce bez větší úhony na zdraví.

Pokud máte nějaké zkušenosti s podobnými akcemi, klidně se podělte.  A co Vy kamarádi, jaký jste tenkráte měli pocit?