Seriál o netopýrech: Speciál - Místo výskutu netopýru

Dobrý den,

k pravidelnému seriálu o netopýrech tu máme opět další speciální článek, který se netýká přímo nějakého druhu netopýrů, ale všech druhů dohromady a tentokrát celkovému shrnutí a definici a povídání o místech výskytu netopýrů.

Místo výskytu

Letní kolonie

(duben až srpen)

Úkryty letních kolonií se liší podle specifických nároků jednotlivých druhů. Původními typy úkrytů jsou stromové dutiny, skalní štěrbiny a především jeskyně. Člověkem vybudované stavby však mají často podobné vlastnosti jako tyto původní úkryty, a tak v současnosti celá řada druhů netopýrů sídlí právě v budovách. Letní kolonie se mohou nacházet na půdách kostelů, far, zámků větších stodol, ale také v úzkých štěrbinách pod střešní krytinou a pod podbíjením či za dřevěným obložením chat, chalup, stodol a seníků, ve škvírách kolem oken, za okenicemi, pod podlahami apod. Jsou známé i letní kolonie netopýrů ve větracích šachtách nebo v různých štěrbinách panelových domů na sídlištích. Kromě toho však lze netopýry nalézt i ve stromových dutinách (a v ptačích či netopýřích budkách), pod kůrou starých stromů či na mysliveckých posedech.

Vrápenci mohou mít letní kolonie také v jeskyních (Hranická propast) nebo teplých umělých podzemních prostorách (např. kotelny).

Letní kolonie sestávají z gravidních samic a mohou čítat od několika málo kusů až po několik desítek nebo i stovek jedinců. Zejména za chladných dnů bývají nahloučeny těsně u sebe do útvarů připomínajících hrozen nebo včelí roj. Mohou tak lépe udržovat vysokou tělní teplotu potřebnou ke zdárnému vývoji zárodků a později mláďat. Samci žijí v létě samotářsky.

Podzimní přelety

(srpen až říjen)

V průběhu srpna se letní kolonie rozpadají a nastává období tzv. podzimních přeletů. Netopýři navštěvují různá místa v krajině, aby nalezli nové vhodné úkryty a aby se ubezpečili o existenci úkrytů známých. Mláďata jsou dospělými seznamována s vhodnými úkryty a potravními zdroji v krajině, dospělí netopýři se v tomto období páří.

Jako přechodné úkryty jsou většinou využívány různé jeskyně, štoly a dutiny stromů. Netopýři se však v této době mohou opět objevit také v domech, často za okenicemi chat. Při podzimních přeletech byly u některých druhů (jako je např. netopýr hvízdavý) zaznamenány i hromadné invaze. Jedná se obvykle o tohoroční nezkušená mláďata, jež společně vyhledají úkryt uvnitř škol, úřadů či bytů, kde pak můžeme nalézt desítky až stovky jedinců (za okny, za obrazy, na záclonách a podobných místech). Někdy tento hromadný výskyt přetrvává i několik dní za sebou, než mladí netopýři naleznou vhodné útočiště na jiném místě.

Zimní spánek

(listopad až březen)

Jako zimoviště slouží pro některé druhy jeskyně, skalní pukliny, štoly, sklepení budov i opuštěné vinné sklepy, pro jiné druhy dutiny starých silných stromů, nadzemní i podzemní části budov nebo např. pohraniční bunkry. Důležité pro zimoviště z pohledu netopýrů je relativně stálá teplota, vlhkost, slabé proudění vzduchu a také to, že tyto prostory nejsou rušeny lidmi. Teplota na zimovištích bývá zpravidla od 2 do 9 °C, ale každému druhu netopýrů vyhovuje trochu jiné rozmezí teplot.

Některé druhy netopýrů se na zimovištích ukrývají převážně do různých skulin a spár (tzv. štěrbinové druhy – např. netopýr černý, vousatý ad.), jiné visí volně v prostoru (tzv. prostorové druhy – např. vrápenci). Vrápenci se při zimování balí do létací blány jako do pláště, takže připomínají černé „kožené hrušky“. Je zajímavé, jak dokonalou prostorovou paměť netopýři mají. Kroužkováním netopýrů bylo zjištěno, že tentýž jedinec někdy zimuje přichycen na určitém konkrétním místě pravidelně každou zimu s přesností na 2 cm!

Také na zimovištích dochází ke shlukování jedinců některých druhů. Můžeme tak vidět i trs několika set kusů. Tato taktika zajišťuje netopýrům vhodnější teplotní podmínky, než kdyby zimovali samostatně.

Jarní přelety

(březen až duben)

Po přezimování netopýři podnikají tzv. jarní přelety, kdy opět využívají různé přechodné úkryty viz podzimní přelety.

AUTOR: ILKA