Dělníkova smrt
Červen 13th, 2008 Posted in Ostatní, Pozvánky
Při procházení webu jsem narazil na tento film. Sice to není jen film z důlního prostředí který
by se sem hodil lépe ale i tak stojí za podívanou.
Šest kapitol a šest podob dělnické práce na přelomu tisíciletí. Ukrajinští havíři prolézají nízkými štolami uzavřených šachet, aby si naloupali trochu uhlí na zátop, asijští nosiči síry podnikají před očima zvědavých turistů dlouhé pochody se sírou v křehkých koších. Nigerijští řezníci zpracovávají stáda dobytka dlouhými noži přímo na zkrvavené zemi jatek. Čínští dělníci budují obří továrny nového impéria, zatímco Íránci na břehu rozřezávají zrezivělý tanker. Zato v Německu přeměnili někdejší ocelárny na muzeum pro rodiny s dětmi. Co to je dnes být dělníkem, jehož pojmenování je jedním z nejvíce zprofanovaných slov moderní historie?
Šest kapitol a šest podob dělnické práce na přelomu tisíciletí. Dvouhodinový dokument Michaela Glawoggera je především vizuální a zvukovou symfonií, která zachycuje nezastavitelný tep fyzické práce i exotických pracovních organismů, v nichž neustále někdo běhá, nosí, pracuje, snaží se. Sledujeme na plátně obří kinematografický kolos, ne tak zcela nepodobný rozběhlé fabrice, ale i „živočichopis“, v němž nás průvodce a zároveň „dirigent i generál“ Glawogger vodí ve dvou hodinách po pracovištích celého světa.
Autor se snaží vzít naše smysly ztečí a přiblížit podmínky manuální práce, kterých si na cestách po exotice nevšímáme. Odhaluje nerovnováhu práce na globalizované zeměkouli, kde rozdíly mezi chudými a bohatými zeměmi mohou dosahovat několika staletí. Film jde zároveň proti celému zbanalizování pojmu dělnické práce a dělníka, jejichž pojmenování jsou jedněmi z nejvíce zprofanovaných pojmů moderní historie. Režisér přímým obrazem bez jakéhokoliv komentáře (!) hledá svědectví, aby nalézal původní, od frází očištěný význam a „obraz“ – co to je být dnes dělníkem?
Zbídačelí, nezaměstnaní ukrajinští havíři prolézají v mrazu nízkými štolami uzavřených šachet, aby si na černo naloupali trochu uhlí na zátop. Ženské zatím čekají venku a hřejou se v ušácích a rukavicích. Indonéští nosiči síry podnikají se zavěšenými křehkými koši na ramenou dlouhé pochody i před očima zvědavých turistů, práce je pro ně virtuozitou a dřinou, při níž se lze předhánět, soutěžit o odměnu a vystavovat na odiv vlastní vytrvalost. Nigerijští řezníci vjíždějí dlouhými noži do masa na smrt určenému dobytku, svlékají hory masa z kůže a opalují je nad zapálenými pneumatikami. Hlína obřích, primitivních jatek se barví všudypřítomnou krví a smrtí, jako by šlo o šamanský rituál. Jeho podstatou je primitivní zápas člověka se zvířetem o základní potřebu – nasytit hlad, v níž jdou stranou všechny morální koncepty i bázeň ze smrti. Pákistánští dělníci na břehu rozřezávají zrezivělý „dinosauří“ tanker, jako by se bortil domeček z karet, stejně jako se rozpadá doba velkých industriálních i ideologických kolosů. Naopak chudí čínští dělníci budují moderní obří továrny nového impéria a slouží čemusi, co je pro ně neznámé, nepředstavitelné. A v moderním bohatém Německu přeměnili někdejší ocelárny na muzeum pro rodiny s dětmi.
Glawoggerův přístup má výhodu, že nad každou kapitolou filmu lze znovu promýšlet podstatu lidské práce, na níž vznikla naše rozrůzněná, i když paradoxně globalizovaná civilizace. Jeho film je sám o sobě dlouhou dřinou, při níž lze vymýšlet nové a svěží metafory popisující lidskou práci, stejně tak ale zároveň tvořit nové a nové dělnické „fráze“.
