Turmalín a jeho zajímavé vlastnosti

Červený turmalín se v Evropě objevil poprvé v roce 1703, kdy holandští plavci tento drahý kámen přivezli z Cejlonu. Nacházel se v tamních bohatých náplavech, které domorodci nazývali turamali. Kámen vynikal záhadnou, na tehdejší dobu zcela nepochopitelnou vlastností. Při svém rozpálení přitahoval totiž drobné částice popela z ohně, na němž byl zahříván.

Turmalín je velmi složitý bórokremičitan, obsahující řadu kovů, hlavně hliník, sodík, hořčík a železo. Jeho záhadné vlastnosti jsou dnes už dokonale vysvětleny. Víme, že jde o elektřinu, která vzniká nahříváním v turmalínových krystalech, protože mají zvláštní vnitřní stavbu. Sloupce turmalínu jsou přitom na jednom konci kladně, na druhém záporně nabité.

Cejlonský turmalín byl krásně červený, avšak mnohem méně nápadný černý turmalín znali evropští horníci a kameníci z mnohých míst už dávno předtím. Pro své nenápadné zbarvení však nevzbuzoval přílišný zájem. Barva turmalínu je určována jeho chemickým složením, především příměsemi některých prvků, a značně se různí. Nejběžnější je černý turmalín (skoryl). Vzácnější růžový až načervenalý (rubelit) a modrý (indigolit) obsahují lithium. Existuje však i zelný turmalín (verdelit), hnědý (dravit) a vzácný úplně čirý (achroit). Barevná pestrost turmalínů je však zajímvá také tím, že zbarvení i jediného krystalu je často různé. Krystaly turmalínu jsou dlouze, vzácněji krátce sloupcovité a bývají svisle rýhované. Jejich průřez je zhruba trojúhelníkový. Někdy jsou jen drobně jehličkovité, jindy i značně veliké. Z některých mimoevropských nalezišť známe krystaly až třímetrové! Ještě častěji však bývá turmalín stébelnatý nebo zrnitý. Stébelnaté shluky paprsčitě uspořádané se nazývají turmalínová slunce.

Dvoubarevný turmalín

Nacházejí se hlavně v hrubozrnných žulách a pegmatitech, kde se vyskytují nejčastěji společně s růžově zbarvenou lithnou slídou (lepidolitem), berylem, topazem a apatitem. Tvoří také souvislé turmalínové horniny jemně stébelnatého až zrnitého slohu, nejčastěji v úzké souvislosti s cínovcovými žilami. Vzhledem ke své tvrdosti i k chemické odolnosti nacházejí se kusy turmalínu hojně i v náplavech.

Nejznámější velké krystaly u ns pocházely z Písecka, kde se našly sloupce, zejména černého skorylu, až 30 cm dlouhé. Na Moravě se vyskytují velmi vzácné krátce sloupcovité krystaly černého turmalínu v okolí Velkého Meziříčí, zejména u Cyrilova. Největšímu zájmu sběratelů se však vždy těšily barevné odrůdy turmalínu, zvláště růžové rubelity, vyskytující se ve štíhlých sloupcích u Nové Vsi poblíž Českého Krumlova, u Sučice, u Rožné u Bystřice nad Pernštejnem a u Jeclova na Jihlavsku. Velké skoryly o délce i 10 centimetrů a více se nachází v Dolních Borech. Ve světě se současné doly nachází v Kalifornii (růžový a zelený), na Uralu, v Brazílii a na Madagaskaru.

Turmalín se také hojně využívá v přírodní léčbě. Zde je něco málo k jeho vlastnostem a účinkům v medicíně: http://medium.mysteria.cz/text_scr/2004_11_turmalin.htm.

Další chemické vlastnosti včetně fotografií z českých nalezišť:

http://www.natur.cuni.cz/ugmnz/mineral/mineral/turmalin.html.

Chemické vlastnosti

Zdroje:

Kouřimský, J.: Naše nerosty. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1966. 1.vyd. ISBN 13-036-66.

Symes, R. F. a kol.: Horniny a minerály. Praha: Fortuna Print, 1995. ISBN 80-85873-30-3.

Wikipedia, [online]. Publikováno 2009.03.02. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Turmal%C3%ADn>